Tak to je
Od té doby co začala pandemie koronaviru se činnost klubů vojenské historie hodně omezila. Některé výroční akce u nás i v zahraničí byly úplně zrušeny, jiné se uskutečnily hodně symbolicky. Nejezdili tradiční i méně tradiční návštěvníci, Hoteliéři i hospodští zaplakali. Postihlo to třeba už dvě výročí bitvy u Slavkova. Mimo "letních Slavkovů". Zimní pietní akty na Mohyle míru už dva roky takřka soukromé, byly pochody některých jednotek po bojišti, Mnohde se uskutečnilo i položení věnců. Vše v komorním provedení. Ale mě se to na Mohyle míru líbilo. Skromnost, málo lidí, bylo to takové nějaké lidštější. Nedávali jsme medaile veteránům vzpomínkových akcí na zámku ve Slavkově.
Něco se přece děje. Pokračuje devastace historického území u Jiříkovic a nově i u Holubic. Firmy i logistické centrum určitě potřebujeme. Hlavně tam, kde se odehrály největší jezdecké bitvy. To je opravdu bída a úpadek tradic. Předkové dnešních zastupitelů toužících po milionech se v hrobě obracejí. Jaké pazgřivce zplodili. Úcta k mrtvým a tradice jim nic neříkají. Ale hlavně, že v obou zmíněných obcích pořádají pietní akty a hlasitě prohlašují, či spíše lžou, jak to slavkovské bojiště milují. Zničíme si i to málo co nám zbývá. Ve jménu více jak dvousetletých tradic na rtech.
