Málo známé nemocnice
Tematice nemocnic a lazaretů, zřízených pro raněné po bitvě u Slavkova, se věnovala řada badatelů. Byli to hlavně Čestmír Amort, Emil Wondrák a v neposlední nřadě i Martina Bohunová ve své práci z roku 1999 pod názven "Hroby vojáků z bitvy u Slavkova roku 1805".
Objevují se další drobné zprávy, které nám informace o počtu těchto zařízení rozšiřují. V nove knize Ludvíka Belcredi "1000 let rodu Belcredi"se v douvislosti s osudy čtyř synů Antona Belcredi, kteří bojovali v napoleonských válkách, autor také zmiňuje o roce 1805: "Francouzští vojáci proměnili líšeňský zámek na špitál, který byl v sýpce v prvním patře severního křídla. S odchodem Francouzů toto křídlo vyhořelo a zámek byl tak zpustošen, že ještě po polovině 19. století tedy po padesáti letech, byly některé jeho části neopravené..." Líšeňský zámek nedaleko bojiště slavné bitvybyl až do roku 1819 v majetku bezdětného Františka Josefa z Freyenfelsu. Po jeho smrti 19. září 1819 jej zdědil jeho synovec Eduard Belcredi.
Další informace souvisí se životními osudy katolického kněze, českého buditele a zachránce kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře Matěje Josefa Sychry. P. Matěj Sychra byl v roce 1805 přeložen z města Bystré na farnost do Německé Bělé u Poličky, dnes Bělé nad Svitavou. Zde se uvádí, že: "Po bitvě u Slavkova totiž nebylo místa pro raněné v nemocnicích, a tak mnozí šlechtici poskytli svá sídla jako provizorní útočiště. Jedním takovým útočištěm se stal zámek nedaleko fary, kde ale kvůli špatným hygienickým podmínkám vypukl tyfus. Ten se záhy donesl do vesnice a Sychra, konajíce svoji kněžskou povinnost, se při obcházení nemocných nakazil. Nikdo neveřil, že se po měsících strávených na lůžku uzdraví, ale on jako zázrakem zákeřné chorobě nepodlehl..." Majitelem zámku v Německé Bělé byl Josef hrabě Desfors de Walderode. Zámek v srpnu 1952 zničil požár od blesku. Na jeho místě stojí od roku 2007-8 bytové domy.
Aby výčet poznatků z poslední doby byl kompletní uvedu ještěv krátkosti informaci o nemocnicích v Prostějově, zveřejněnou na mých internetových stránkách pod názvem "Nemocnice pro raněné v Prostějově". jedna nemocnice v Prostějově je uvedena v seznamu Martiny Bohunové. Podle zdroje z díla Čestmíra Amorta "...nemocnice zde zřízená pro raněné a nemocné vojáky byla po bitvě přeplněna." V knize Aloise Ernesta "Obřané s erbem" čteme, že: "Vojenskou nemocnicí prošlo 1700 vojáků a léčil je MUDr. Josef šlechtic a později rytíř von Pessengger, c.k.rada, městský fyzik a okresní očkovací lékař. Takto je uveden v listině z 10. září 1830. Víme o něm, že v roce 1793 promoval na univerzitě ve Vídni a v Prostějově začal působit na základě rozhodnutí městské rady z 12. února 1796. Nemocnici měl na starosti v letech 1805-6." Jedná se tedy pravděpodobně o stejnou nemocnici. MUDr. Pessengger zemřel jako sedmdesátiletý 30. září 1836 u své dcery Josefíny, provdané za obchodníka a majitele domu U zlaté studny Jana Habla.
Další informací k tématu vojenských nemocnic v Prostějově je, že předek šlechtické rodiny Saint-Privée byl asi raněn v bitvě u Slavkova a léčil se u Milosrdných bratří v Prostějově. Potomek této rodiny, paní Marie Jelínková, žije v Prostějově dodnes.
V Prostějově se tedy objevují pojmy vojenská nemocnice a nemocnice u Milostrdných bratří. Podle informací ředitelky SOA PdDr. Dagmar Roháčkové jsou v prostějovském Okresním archívu dosud málo prozkoumané archiválie, týkající se vojenských nemocnic. Zahrnují náklady na stravu vojáků, dary ve prospěch špitálů, údaje o vojenských i civilních ranhojičích, dozorcích i o francouzských raněných, kteří zde zůstali po odchodu vítězné francouzské armády.
Článek včetně odkazů a životopisných údajů je zveřejněn na stránkách Československé společnosti vojenské historie Brno www.ir1.webnode.cz a bude zveřejněn v následujícím čísle Bulletinu Československé napoleonské společnosti.
František Kopecký
